Ach, ty deadliny a skupinová práce

15. listopadu 2016 v 13:53 | Anna |  Studuji, tedy jsem...
Jsem přetažená. A unavená. A vůbec nestíhám. Celý svět se proti mě spikl a na poslední ročník mám nejvíc práce.
Psát 4 diplomky nestačí. Ještě k tomu, musím udělat dva výzkumy, odbýt si praxi, být krásná, úžasná, výkonná, nestěžovat si a napsat odborný článek.
Ten je výstupem z konference o které jsem psala ve článku Ponořeni do muzeologie. V životě by mě ovšem nenapadlo, že existujou lidi, co vás bez jakékoliv omluvy nechají utopit.

Dnešní článek, je vlastně bohapustou stížností na všechny a všechno, kdož nejsou schopní plnit si své povinnosti a já na to doplácím.

Na konferenci jsme utvořili skupinky. Osmičlenné. Tyto skupinky, krom aktivit během konference, měly stvořit dvou- až čtyřstránkový článek na zadaná témata. Počítejte se mnou. Kdyby každý člen skupiny napsal jeden až dva odstavce, máme hotovo a není co řešit.
Deadline byl stanoven, vzhledem k uzavěrkám onoho časopisu, který nás bude publikovat, na 15. listopadu.
Od 1. listopadu jsem bombardovala českou i rakouskou stranu e-maily, že se nám to blíží. Sepisovala dokumenty s podklady a rozesílala je na všechny světové strany.
Bylo mi to k něčemu? Nebylo.
Jedinou reakcí, byla zpráva od kolegy Franze, že jak to teda má být dlouhé a jeho následný elaborát, který by obstál možná jako slohovka žáka druhého ročníku střední školy.
Nikoliv jako odborná publikace na vědecké téma.
A tak dva dny před deadlinem sedím, snažím se napasovat Franzovy nesouvislé výkřiky a Lukášovy nedocitované citace do souvislého článku.
Je dobrý, doufám. Zatím se mi tak aspoň jeví.
Ale pohrávám si s myšlenkou odevzdat to sama za sebe. Proč bych měla ulehčovat život a práci někomu, kdo se na mě očividn vykašlali.
Já bych se taky k smrti ráda na všechno vybodla a jenom si psala diplomky a učila se na státnice.
Ale nemůžu, protože mám milion další práce, kterou je třeba udělat.

Jedna naše pedegožka se ptala, proč jsem zaujatá proti práci ve skupinkách. A tady je důvod. Když něco dělám sama, načasuju si to jak potřebuju. Když nestíhám, je to jenom můj problém. Když to pokazím a výsledek stojí za prd, je to jenom moje vina.
Skupinová práce kombinuje čas a práci mnoha lidí. Ne každý je zodpovědný, ne každý zvládá precizní time-management. Ale podělat práci dalších sedmi lidí, jenom proto, že jsem si blbě zorganizoval čas, je sprosté. Nebo hůř, jako v mém případě, všichni si to nezorganizovali a veškerá práce leží na jednom člověku. Ale kredit za to chtějí všichni.

Jsem zoufalá, pokud dneska v centru Brna potkáte mumlající si osobu, která čas od času zahrozá zaťatou pěstí k nebesům a pronese něco velmi sprostého, jsem to já. A nestíhám deadline.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 15. listopadu 2016 v 16:15 | Reagovat

Hlavně jdi osvětlená! :D Ať tě někde na přechodě nesrazím :D :D

2 Nancy Nancy | Web | 15. listopadu 2016 v 19:35 | Reagovat

4 diplomovky? srsly?

3 Anna Anna | Web | 16. listopadu 2016 v 10:46 | Reagovat

[1]: Dělala jsem co jsem mohla...

[2]: Jop... Dvě magisterky, producentský záměr, což je ve své podstatě praktická magisterka, na které dokazuju, že to co mě pět let učili, dokážu aplikovat o rozsahu 60 až 150 stran a absolventský projekt a jeho dokumentaci, což je to samý v bleděmodrým a ještě k tomu praktické... Můj absolvák je produkce norského zájezdového představení s celkovým rozpočtem přes milion... Je paráda být produkční studující dvě vejšky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama