O čurání a mužské ješitnosti

26. června 2016 v 21:49 |  Deníček průvodkyně
Sobota

Nějak se nám oteplilo. Už včera jsme se pekli ve třiceti stupních už od božího rána, dneska je to to samé v bledě modrém. Naštěstí jedu autem. Dostala jsem od maminy totiž překvapení, ráno mi přivezla na hlídání mladšího brášku. A že jedem. Tak jedem. Pozdě.
Na dnešek jsou hlášené rezervace a kolegyně včera v noci skončila a pohotovosti, takže nám chybí člověk. Záskok se sice podařilo sehnat ale stejně lítáme jak hadry na holi. Ještě, že malej brácha je nenáročný na údržbu. Dostal tablet a celý den je pokoj. Já mám, ale pocit, že tím horkem se něco přepíná lidem v hlavě. Nejspíš taje mozková hmota jinak si neumím vystvětlit následující situace:

Po upozornění na zákaz dotýkání vycházíme do patra. Na chodbě muflon regulérně táhne rukou po omítce. A ještě u toho něco sděluje kamarádovi.
"Haló, pane! Ničeho se nedotýkat platí i pro omítky. Tohle je zrestaurované osmnácté století."
"Já můžu já jsem malíř/natěrač."
"Ikdyby jste byl generální ředitel pamáťáku, tak to neznamená, že na to přes výslovný zákaz můžete sahat."

Vstupujeme do místnosti k mladému hraběti. Začínám výklad a najednou za sebou slyším ránu. Podívám se a uvolněný sloupek ze skříně se válí na zemi a u skříně stojí důchodkyně.
"Já jsem se jenom chtěla opřít."
"Zákaz dotýkání platí i pro opírání."
"Já jsem se chtěla opřít."
"A musíte se opírat o barokní skříň?"
"A to je nějaká drahá?"

Ještě během čekání na prohlídku lelkuju na nádvoří a vidím jak na tom nejfrekventovanějším místě, přímo přede mnou, uprostřed nádvoří, přiběhne maminka s malou holčičkou. Té stáhne kalhotky a přede všemi návštěvníky ji nechá vyčurat. Jak se snažím být většinou hodná, tak tady končí veškerá trpělivost. Jestli něco nesnáším, tak je to očurávání veřejnch prostor a věk neomlouvá.
"Paní. To vám je zatěžko ujít dalších sto metrů na veřejné záchody? Jsou čisté, prostorné, pěkné."
"Ale my jsme potřebovali hned."
"Vzhledem k tomu, že jste to dítě nesla v náručí byste těch sto metrů klidně ještě ušli bez nehody."
"..."
"Přijde vám to normální očurávat s tím dítětem nádvoří přede všemi návštěvníky? Co soukromý majetek? Jak by se líbilo vám, kdybych přišla k vám a počurala vám záhonky?"
Matka s dítětem odchází.
Aby toto ale nebylo málo, tak do minuty!!! dorazila další taková matka, tentorkát s chlapečkem a celá situace se opakovala. Řekla bych, že se na mě domluvily.

Odpoledne jsem vychytala ještě neobjednaný zájezd. Měla jsem tušit, že bude problém, když si hodinu do prohlídky krátili v hospodě. Táhlo z nich pivo hned u vstupu a ukázalo se, že mají mezi sebou vtipálka. Celou dobu pronášel otřepané fórky, ale můj pohár trpělivosti přetekl u mladého hraběte.
Vlezli jsme do místnosti, kde leží na stoku dýmky a vedle vyřezávaný popelník. Všechno jim to hezky ukážu a otáčím se k ložnici, když se mrknu zpátky vidím srandistu jak má v puse cigaretu a už škrtá zapalovačem.
V ten moment jsem viděla rudě.
"Vy jste se snad zbláznil?"
"Já jsem myslel jako..."
"Ne vy jste nemyslel."
"To měl bt vtip."
"Vážně? A myslíte si, že byl legrační?"
Chlapík se následně urazil a po zbytek prohlídky mě propichoval očima a ke všemu už nepronášel vtipy, jenom komentáře, že nechápe proč vyhodil devadesát korun, když takový nábytek má doma.
Musím říct, že jsem se nikdy netěšila domů víc.

Neděle

V noci pršelo. Na dnešek taky libují divoké bouře. Těšíme se, protože to znamená míň lidí. Juniora jsem odeslala s nejdražším mužem do studia, kde bude dneska nahrávat desku. Ráno na bráně bylo moc pěkné. Málo lidí, nikdo neprudil. A najednou mě do okýnka kouká kastelánka, že za chvilku bude projíždět záchranka. S nějakým chlapíkem to šlahlo na prohlídce. No jo, špatné tlaky a na prohídky chodí především kardiaci a těhotné ženy.
Nakonec je záchranka tím nejvtipnějším zážitkem celého dne. Obrovské auto se vměstnává do brány a zničehonic zastaví u okýnka, řidič se vykloní a zahlásí:
"Tři lístky pro dospělé, slečno."
Chvíli na něj nevěřícně zírám, v šoku, že někdo chce dobrovolně platit a pak umírám smíchy. Smějící se
Ono to vůbec vypadá na nějaké blbé boží zásahy. Chlapík omdlel na prohlídce. Kolegovi je zle natolik, že do mě ani neryje. Já jsem dehodrovaná ikdyž piju jako alík a motá se mi hlava. Den blbec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 27. června 2016 v 2:51 | Reagovat

Pij kořalky a nebude tě bolet nic. :D

2 Elis Elis | Web | 27. června 2016 v 4:35 | Reagovat

Tvé rozpoložení plně chápu, takové dny znám také, prostě den blbec, ale chce to přežít a bude líp...

3 Jana Jana | E-mail | Web | 27. června 2016 v 6:32 | Reagovat

Já tvůj blog obdivuji. Nebo spíše tebe a tvou trpělivost. pracovat tam já, tak tam je furt kriminálka a řeší se vraždy.

Ještěže my vychytáváme památky, kde chodíme na prohlídky vesmě sami, protože to je přeci drahé/nudné/mají to doma/ ...

4 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 27. června 2016 v 10:21 | Reagovat

No ty bláho, to je síla :-D Babče bych to opírání snad ještě odpustila, ale třeba ty matky "můj-mimísek-může-poch*at-cokoliv" bych taky hnala smetákem :-D Ty musíš mít vážně nervy, že v tomhle vydržíš pracovat :-D

5 Anna Anna | Web | 27. června 2016 v 12:28 | Reagovat

[1]: Piju, leč v práci mi to zakazují... I když si myslím, že provádět pod vlivem by mi pomohlo lépe snášet některé muflony.

[2]: Bude... Ono vždycky je... Teď mám před sebou dovolenou a v srpnu druhou, takže si konečně dáchnu.

[3]: Děkuju moc. :-) Mám radost, tím spíš, že já mám tvůj blog taky hodně ráda. ;-)

[4]: Babičce před infarktem odpustím ledasco, dokonce i opírání... :-) Stačí se domluvit.
A čůrající potomci s maminkami jsou nejhorší!

6 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 28. června 2016 v 19:06 | Reagovat

Ocitla jsem se tu náhodou díky článku Kočkomilky a jsem za to moc ráda. Památky nás baví také, i když jen jako přihlížející. Takovéhle s prominutím idioty bez úcty k ničemu nemůžu vystát. Minulý rok jsme byli na Hrubé skále, možná znáš Adamovo lože. Páskou olemované s cedulí, že se nesmí ani sahat. Pak ti přijde skupinka cizinců a haranta nechaj jít přes a lehat si. To jsem nepřihlížela a jen to zkusil, tak jsem na ně vyštěkla. Pomohlo to, i když nevím na jak dlouho.

7 Anna Anna | Web | 30. června 2016 v 21:07 | Reagovat

[6]: Cizince by teoreticky mohla omluvit neznalost jazyka, kterou jsou zákazové cedule psané... Leč červená páska mluví jasně ve všech jazycích... Bohužel když je někdo blbec, tak je blbec a nenapraví se nikdy....

8 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 1. července 2016 v 0:09 | Reagovat

[7]: Tady neomluví ani cedule. Zapomněla jsem napsat, že byla i v angličtině... ale i kdyby  z té skupiny snad vážně nikdo anglicky nemluvil, tak jak říkáš, páska mluví za vše.

9 Iris Iris | E-mail | Web | 5. července 2016 v 11:27 | Reagovat

Ježiš, to jako fakt s tou cigaretou? Já bych ho asi vyprovodila a řekla, že až se naučí slušnému chování, pak se může vrátit.
A co se týče toho opření, to snad taky není možný.

10 Anna Anna | Web | 5. července 2016 v 13:38 | Reagovat

[9]: No já k tomu vyprovázení neměla daleko. :-D Tak blbý aby si doopravdy zapálil snad není... :-D

11 Iris Iris | E-mail | Web | 5. července 2016 v 14:07 | Reagovat

[10]: No vzhledem k tomu jak se pak choval si možná říkám, že i ano.

12 Anna Anna | Web | 5. července 2016 v 16:26 | Reagovat

[11]: No pak by letěl...Pravděpodobně oknem...:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama